Používame cookies. +

    STARK2 To je podtitul knihy Stark, selbstbewußt, aufgeklärt (Odolné, sebevědomé, poučené) autorů Marie a Richarda Büchsenmeisterových z Rakouska. Oba pracují a jsou odborníky v oblasti manželství a rodiny. Mají 12 dětí.
     Cílem knihy je poskytnout rodičům praktickou pomoc. K tomu nasbírali autoři mnoho příkladů formulací, jak je možno děti vhodným způsobem poučit a jak raději ne. „V první řadě jde o vztah důvěry mezi rodiči a dítětem. „Chcete-li být pro své děti v době puberty partnerem, u něhož je možno hledat odpovědi, musíte využít léta před pubertou k vybudování základů důvěry a otevřeného rozhovoru.“ „Malé dítě pohlíží na téma pohlavnost v čistě biologické rovině ve stejné míře, jako chce vědět, proč zapadá slunce. Pro dospělé hrají roli pud, vášně a emoce; to jsou ale pro dítě pojmy ze vzdálené planety. Rodiče se musí naučit sestoupit na rovinu dítěte a dát prostou věcnou odpověď. 
     Říkejte dítěti pravdu, z pravdy není třeba mít strach. Ale neříkejte celou pravdu. Dítě nepotřebuje podrobnou přednášku. A vyvarujete se toho, že byste jednou museli vysvětlovat: „To, co jsme ti říkali dříve, není vlastně správné, byl jsi prostě příliš malý.“ Kdo mu zajistí, že tentokrát je už dost velký na pravdu. Od malička je potřeba správně vysvětlovat rozdíly mezi pohlavími, s respektem a věcně. „Všichni chlapci mají úd (penis) a všechna děvčata vulvu a pochvu. To je moc dobré, protože až vyrostou, budou je potřebovat, aby mohli spolu zplodit děťátko.“
     Postupně přijdou otázky cílenější. Snadno se vysvětluje závod spermií kolem vajíčka, ale jak se spermie dostanou do dělohy? „Muž je vloží svým údem do pochvy ženy.“ Někdy chtějí děti vědět jak?. K tomu se musí mužův úd ztopořit. To rozumějí právě chlapci velmi dobře, protože s tím mají zkušenost. Když je to trápí, je možné je povzbudit. „Tvůj úd se procvičuje, abys až budeš velký, mohl se svou ženou zplodit dítě.“ Je na takové vědomosti příliš brzo? Naopak. Dostane-li dítě na své otázky odpověď, získá pokoj a jistotu. Má teď v jedné oblasti jasno a může svůj zájem obrátit jinam. 
     Používejte správné výrazy pro pohlavní orgány: úd nebo penis, předkožka, žalud, šourek a varlata, rodidla nebo vulva, pochva, děloha, vejcovody, vaječníky a prsa. U čtyřletého se možná zdají jiné výrazy roztomilé, ale vašemu dítěti bude jednou 14-16 let. Někde je nutno v každé rodině zdolat překážku správných označení. Teď je to nejsnazší. 
     Jeden příklad: Známí vyprávějí o svém 12-letém synovi: Byl ve škole ústně zkoušen z ženských pohlavních orgánů. Přitom používal pojmy z medicíny a mluvil o věcech, o kterých nebyla ve vyučování ani zmínka. Krátce na to byla rodičovská schůzka. Učitel vyprávěl rodičům o zkoušce a řekl uznale: „Něco takového jsem ještě nezažil. Ve třídě bylo naprosté ticho; všichni poslouchali, až jim praskalo za ušima ...“ Syn našich známých měl od té doby novou přezdívku. Byl „sexexpert“. A to není mezi kluky žádné hanlivé označení. To, že mu přezdívka zůstala po celý druhý stupeň, mu usnadnilo život.
      Některé děti se ptají, jiné ne. Buď proto, že nejsou od povahy zvídavé, nebo vycítily, že některé otázky působí rodičům rozpaky. Nebojte se využít různých příležitostí k malému poučení: Vidíš, ta paní čeká děťátko, roste u ní krásně bezpečně ukryté v děloze. 
     Na sexuální vývoj dětí má významný vliv vnímání vzájemného vztahu rodičů. Jednají spolu s respektem a láskou? Zažívají sami svou plodnost pozitivně? Jaký vzor mužství a ženství pro dítě představují? Důležitý je vztah: otec-syn, matka-dcera, ale i obráceně: otec-dcera a matka-syn. Vyprávějte svému dítěti o okolnostech jeho narození, zvlášť o tom jak jste se z něj radovali. Pochvala a ocenění ze strany rodičů povzbuzuje u dítěte sebevědomí, stejně jako znalosti. Udělejte si čas na společné zážitky. Dítě, které ví, že je milováno, vnímá samo sebe jako milování hodné. 
     Starší děti, které jsou z domova dobře poučeny, mohou lépe zpracovat sexuální výchovu ve škole nebo rozhovory s vrstevníky. Zajímejte se o obsah sexuální výchovy ve škole. Mluvte s příslušným učitelem. Ptejte se, co hodlá v hodinách probírat, připravte své děti. Problematické jsou hlavně filmy. Obraz zanechá trvalý dojem. 
     Dospívající děvče by měla matka mezi 10. a 12. rokem pozitivně poučit o menstruaci. „Na konci každého cyklu, ve kterém není počato dítě, se děloha vyčistí a znovu připraví.“ Pomoci jí, aby nebyla překvapena prvním krvácením. Je dobré nosit s sebou v úhledném sáčku dámskou vložku. V nouzi postačí i tlustá vrstva toaletního papíru. V některých rodinách matka s dcerou oslaví první menstruaci společnou návštěvou kavárny nebo restaurace – jen ony dvě. Otec by měl chlapci mezi desátým a jedenáctým rokem vysvětlit poluce. „Brzy budeš muž. Tvoje varlata začínají produkovat spermie, dozrávají v nadvarlatech, a když jsou plná, vyprázdní se během noci – většinou je to doprovázeno erotickými sny – to neovlivníš.“ Praktické rady: mokré pyžamové kalhoty prostě dát do špinavého prádla a vzít si čisté. Na letní tábor zabalit nějaké navíc. Oslava s otcem tady asi odpadá. Málokterý chlapec se rodičům svěří se svým prvním výronem semene.
     V dnešní době je také důležité nějakým způsobem varovat děti před možným zneužitím. Dobře poučené děti budou schopné popsat problém, budou mít na to slovník. Před zneužitím jsou lépe chráněné děti, které zřídka vidí rodiče nahé. Tak jim dříve zazvoní alarm, když se nějaký dospělý začne svlékat. Už pětiletému může rodič vysvětlit, že jsou dospělí, kteří rádi vidí děti nahé, nebo se sami nazí ukazují. Ti lidé jsou nemocní! Napřed jsou k dítěti docela milí a přátelští, ale pak mu chtějí udělat bolest.“ Povzbuďte dítě, aby vyprávělo o nových známých. Zdůrazněte, že se cizím lidem nemají dávat osobní informace: jméno, adresa, škola, telefonní číslo. Zajímejte se o to, s jakými kamarády tráví vaše dítě volný čas.
     Na závěr jeden příběh: „ (Poučený) pětiletý chlapec si hraje s kamarádem, který právě začal chodit do školy. Nějak se pohádali a ten starší říká: „Ty jsi teplouš!“ Krátká pauza a malý se ptá: „Co je to teplouš?“ Odpověď: „No, víš, to tak ve škole říkáme.“ Matka mladšího chlapce už ví, že co nevidět bude tenhle výraz muset vysvětlovat. Jak? Zaprvé, že „teplouš“ je nadávka a správné označení je „homosexuál“. A pak: Je to muž, který se nezamiluje do ženy – jako tatínek s maminkou – ale do jiného muže. Víc nepotřebuje dítě vědět. Krátce se zamyslelo, a pak řeklo: „To je ale divné, ti ani nemůžou mít děti.“ Správný závěr, ke kterému došlo dítě samo.

     Kniha je dostupná pouze v němčině, stála by za překlad. Je plná praktických rad a návrhů. Škoda, že jsme sami podobou literaturu neměli k dispozici, když byly naše děti malé.
                                                                                                                                                                                                                                                  Michaela Prentisová