Nedávno som čítala rozhovor s psychoterapeutom Zoltánom Mátyusom[1], v ktorom odznela aj takáto zaujímavá myšlienka: naše manželstvo je vlastne naše „nulté“ dieťa. Oproti tým skutočným deťom má však jednu veľkú nevýhodu: neplače, neteplotuje, nepýta si hlučne našu pozornosť (namiesto dieťaťa si pokojne dosaďte starostlivosť o rodičov, firmu či domácnosť). A preto na starostlivosť oň často zabúdame.
Sme v období, keď krátko po sebe oslavujeme milé sviatky – deň matiek, otcov, detí či dokonca deň rodiny. Ich cieľom nie je idylicky básniť o rodičoch či rodinách, nevnímajúc zložitú realitu mnohých rodín okolo nás, ale s vďakou upriamiť pozornosť na dôležitosť týchto poslaní, bez ktorých by naša spoločnosť neprežila.…
Nemám ráda poznámky! A kdo by taky měl? Ty naše vlastní z dob školních i ty, co nám přinesly naše děti. Dokonce moc „nemusím“ ani poznámky v mé Bibli. Jaksi mě „zdržují“ od souvislého čtení. Až onehdy jsem na jednu takovou zajímavou narazila:
Důkazy o významu metod rozpoznávání plodnosti a restorativní reprodukční medicíny (RRM) jsou často velmi osobní pro ty z nás, kteří se touto tématikou zabývají. Naše přesvědčení vychází z vlastní i vypozorované zkušenosti s případy, které přinesly úlevu, když nic jiného nefungovalo, které pomohly diagnostikovat dříve záhadné onemocnění nebo dosáhnout těhotenství, když už byla naděje téměř ztracena. Jsou to zkušenosti s vysazením antikoncepčních pilulek a dosažením nejlepšího zdravotního stavu v životě. Je to narození zdravých dětí po několika potratech. Je to vidina skutečného plánu pro léčbu roky vysilující endometriózy. Je to pocit naděje a jasnosti během perimenopauzy na druhém konci reprodukčního kontinua.
Podľa zdravotníckych štatistík žije na svete viac ako 170 miliónov žien v reprodukčnom veku, ktoré majú diagnostikovaný PCOS (polycystický ovariálny syndróm). Ide sa o hormonálnu a metabolickú poruchu, pri ktorej ženské telo produkuje príliš veľa mužských hormónov androgénov, čo narúša dozrievanie folikulov a ovuláciu. Výsledkom sú nepravidelné, dlhé až veľmi dlhé cykly, často s prerušovaným výskytom menejplodného a viacplodného hlienu, s krátkou luteálnou fázou - ak vôbec príde k ovulácii –, ťažkosti s pokožkou a metabolické komplikácie.
Když se narodí nové dítě, lidé si nemohou pomoci a komentují, komu se podobá. Má nos po matce! Oči po otci! Je krásné vidět odraz matky i otce v jejich novém malém stvoření, zejména když jsou tyto rysy velmi výrazné.