V materiálech Ligy stejně jako v materiálech původní americké organizace CCLI vždy vyzdvihujeme velmi nízkou míru rozvodovosti u uživatelů PPR.
Dosud byly k tomu k dispozici dvě studie. První provedla v roce 2002 Mercedes Wilsonová zakladatelka a předsedkyně organizace propagující ovulační metodu. Pracovala na základě dat z dotazníku, který učitelé PPR posílali uživatelům, u kterých předpokládali, „že by stálo za to je oslovit.“ Asi 40% z oslovených neodpovědělo. U těch, kdo odpověděli, byla míra rozvodovosti 3%. Pro srovnání použila Wilsonová úplně jinou studii – US National Survey of Family Growth (US národní studie rodinného růstu, NSFG) a došla k závěru, že míra rozvodovosti u těch, kdo nepoužívali PPR, byla 15%. Podle M. Manharta, výkonného ředitele CCLI, jde o srovnávání dvou extrémně odlišných skupin, kterým byly položeny různé otázky, a tím je výsledek nespolehlivý.
Druhá studie, která potvrdila výsledky M. Wilsonové, byla prováděna mezi lety 2008 a 2013 organizací INER (Institut für natürliche Empfängnisregelung Rötzer – Institut pro přirozenou regulaci početí Rötzer). Jejich dotazník byl zaslán do více než 1.300 domácností v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii (2013 také v ČR, na Slovensku, v USA aj.) Odpovědělo však jen 43,6% dotázaných. To znamená, že ti, kdo neodpověděli, by byli mohli výsledek významně ovlivnit.
Nejnovější studii vztahu mezi regulaci početí a rozvody provedl roku 2015 Richard Fehring, emeritní univerzitní profesor a ředitel Institutu pro PPR při Fakultě pro zdravotní sestry univerzity Marquette, USA. Jeho studie pracovala s daty, která jako Wilsonová převzal z NSFG. Porovnával data 5.500 žen, které byly někdy v životě vdané podle toho, jestli vůbec někdy praktikovaly PPR, nebo ne. Rozdíl byl značný. U žen, které někdy používaly PPR, byla míra rozvodovosti 9,6%, u těch, které je nikdy nepraktikovaly, byla 14,6%. Když se zaměřil na možné faktory vedoucí k rozvodu, byla rozvodovost ještě nižší u uživatelek PPR, které se pravidelně zúčastnily života církve. Naopak u žen, které používaly antikoncepci, daly se sterilizovat nebo podstoupily umělý potrat, se procento rozvodů zdvojnásobilo.
Jde o solidní studii, která znova potvrzuje, že je praxe PPR rozhodně spojena s nižší rozvodovostí, než jakou se vyznačuje celková populace. M. Manhart říká: „Spojitost ovšem neznamená nutně příčinnost. Zkušení uživatelé PPR vědí, že schopnosti a chování, které praxe PPR posiluje, jsou tytéž, jako schopnosti, které udržují a rozvíjejí zdravé manželství.“ Hodnotí ale pro šíří záběru Fehringovu studii jako důvěryhodnou a potvrzující pozitivní vliv PPR na stabilitu manželství. Fehring věří, že v budoucnosti dojde k dalšímu výzkumu, který poskytne důkazy o pozitivním vlivu PPR na manželské vztahy. Zmiňuje skupinu, se kterou se setkal na konferenci v Itálii, a která úzce spolupracuje s rodinným psychoterapeutem. Vyvinuli způsob posuzování manželského vztahu, který chtějí použít ke shromažďování informací od párů. S jeho pomocí chtějí sledovat manželské páry během jednoho nebo více let. Také další využití NSFG každých 5-7 let by mohlo ukázat trendy v rozvodovosti a praxi PPR.
spracovala Michaela Prentisová
pôvodný zdroj:[CCL Family Foundations, Volume 42, Number 4, leden-únor 2016, str. 6 a 9.]