Blanka Breadonová
Už je to rok, co jsem do MaMiTy připravovala překlad kapitoly o „tandemovém kojení“ z knihy „The Womanly Art of Breastfeeding“ (Umění ženy kojit) vydané La Leche League International. Tehdy jsem byla maminkou 18 měsíčního Daniela a očekávala jsem narození dalšího děťátka.
Syn byl kojený po celou dobu mého druhého těhotenství bez nejmenších problémů. Věděla jsem, že nové těhotenství není kontraindikací ke kojení prvního dítěte, že nikdo z aktérů — tedy ani matka, ani dítě, ani plod tím nejsou nijak ohroženi a byla jsem teoreticky vybavena informacemi o tzv. kojení v tan-demu. Nicméně jsem však byla velmi zvědavá, jak to u nás proběhne v praxi.
Po narození prvního dítěte totiž nebyl nástup na kojení nikterak slavný. Daniel měl problémy se přisát a do toho se mi velmi bolestivě nalila prsa. “Chytli“ jsme se až třetí den.
Tentokrát však naštěstí probíhalo vše jinak. Holčička byla včas přiložena a do hodiny po porodu už pila. A druhý den mě od bolestivého nalití prsou zachránil můj syn, který spolehlivě zafungoval jako přirozená „odsávačka“. Nutno podotknout - k naprosté spokojenosti obou stran. Náhlé hojnosti mléka si radostně užíval a změna jeho chuti ho naprosto nevyvedla z míry.
Pak přišla další zkouška, moment, kterého jsme se všichni trochu obávali. Jak bude syn reagovat na tu malou “vetřelkyni“ u doposud exkluzivně „jeho“ prsou? Daniel nezklamal. Po krátkém zhodnocení situace se bez zaváhání přidal a od té doby kojíme v tandemu.
Prvních pár týdnů jsme takto ve třech trávili převážnou část dní a občas i nocí hledajíc ty nejpohodlnější polohy. Daniel byl ochoten podstoupit cokoli a postupně se dopracoval téměř k dokonalosti artisty zvládajícího i ty nejkrkolomnější pozice.
Vyzkoušeli jsme jich hodně, ale s přibývajícími zkušenostmi zůstalo jen několik osvědčených. Dokud byla Kristinka malá a jenom v klidu pila, bylo to poměrně jednoduché Avšak poté, co objevila ručičky a nožičky a začala na bratrovi zkoušet, co všechno dovedou, je to někdy náročnější. Vzhledem k tomu, že se pošťuchování odehrává přímo na mé hrudi, je často třeba zakročit a pevně sevřít až čtyři ručičky....
Samozřejmě, že hlavním pravidlem od začátku bylo, že přednost má vždycky miminko. Jemu patří plnější prs, pije kdy chce a kolik chce. A mléka bylo a je naštěstí vždy dost, nikdy jsme se nedostali do situace, že “už není“. Zákon nabídky a poptávky zde funguje zcela spolehlivě.
Ze začátku se Daniel dožadoval kojení téměř stejně často, jako novorozená Kristinka, ale tato intenzivní fáze netrvala dlouho. Zřejmě se potřeboval ujistit, že příchod sestřičky jeho pozici neohrozil.
Dnes, po roce, se pro něj kojení téměř omezilo na rituál před spaním a po probuzení. Jen některé dny jsou připomínkou “starých dobrých miminkovských časů“ a kojení se velmi asertivně dožaduje. Většinou ale v souvislosti se zdravotní či jinou indispozicí.
Mám-li uplynulý rok v tandemu zhodnotit, pak jedině kladně. Mimo zjevného faktu, že až na drobné výjimky nejsou děti prakticky nemocné, považuji za důležitý pro nás všechny přínos emoční. Daniel přijal Kristinku bez typických projevů žárlivosti (i když to je dáno i malým věkovým odstupem) a ona na něj od počátku velmi pozitivně reaguje. A chvíle, kdy objímám svůj malý “tandem“ v náručí, jsou pro mne, pro matku, ty vůbec nejkrásnější.
Samozřejmě, že reakce okolí se různí. Ti nejbližší mě, naštěstí, plně podporují, a u ostatních se setkávám se směsicí údivů I obdivu, občas nedůvěry a nepochopení. A tak dál vysvětluji, že se opravdu cítím dobře, že jsem šťastná a moje dětí také a na otázku, kdy to skončí, krčím rameny. A tuším, že to asi hned tak nebude....
[MaMiTa, Časopis pro rodiče a zdravotníky, 2/2002, str. 12.]