David Prentis
Když jsem bydlel v západním Německu v 60. a 70. letech minulého století, slyšel jsem, že byl registrován určitý zlom v roce 1967. Před tímto rokem začínali snoubenci spolu sexuálně žít většinou až po svatbě, po roce 1967 už před svatbou. Co se stalo? V šedesátých letech přišla na trh hormonální antikoncepce, „zázračná pilulka“. Nastala doba „pohodlné a spolehlivé“ antikoncepce. Byla původně určena pro manžele, velmi brzy ji ale začali používat i jiní. Říkali si: „Nemůže se nic stát.“ To „nic“, co se nemohlo stát, bylo dítě, které by mohlo být počato.
Rozšířilo se promiskuitní smilstvo a cizoložství, i když se takové výrazy dnes nerady používají. Sexualita byla degradována na pouhou zábavu. Promiskuita je ale nezdravý způsob života a přináší s sebou celou řadu nových pohlavních chorob, včetně smrtelné nemoci HIV/AIDS. Má zároveň negativní dopad na manželství;
člověk zraněný dřívějšími ztroskotanými vztahy má špatný základ k úspěšnému manželství. I na vztah manželů, kteří žili před svatbou čistě, má antikoncepce negativní dopad. Ruší totiž podstatný význam manželského aktu, který má vyjadřovat úplné vzájemné darování se jeden druhému v lásce. Pohlavní spojení s antikoncepcí obsahuje prvek odmítnutí. Vyloučení možnosti početí dítěte, přirozeného plodu aktu, znamená podvědomé odmítání vzájemné plodnosti, tedy odmítání jednoho druhým. Systematické odmítání, i když podvědomé, je pro vztah břemenem, v horším případě vede k rozvodu. Od šedesátých let minulého století jsme skutečně svědky dramatického růstu rozvodů na západě, od devadesátých let i v ČR. Antikoncepce samozřejmě není stoprocentně spolehlivá. Když je dítě počato v nevhodné situaci, kdy se s ním nepočítalo, je považováno za selhání nebo chybu. Chyba, tj. dítě, musí být odstraněna, a žena jde na potrat. U poloviny potratů se jedná o selhání antikoncepce. Vůbec vytváří antikoncepce protidětskou mentalitu; stálé odmítání vede k představě dítěte jako nepřítele, ze kterého máme strach. Sobecká mentalita působí, že lidé nechtějí děti; výsledkem je velmi nízká porodnost, která, bez korektury, povede časem zákonitě k zániku západní civilizace. Zůstanou národy, které děti chtějí a mají.
To, že společnost přijímá zabíjení jedné kategorie lidí, nenarozených dětí, vede k ochotě zabíjet další: embrya, postižené, nemocné staré lidi a časem třeba politicky nepohodlné. Ztratila se úcta k životu a důstojnosti člověka. Nechtěné děti, postižení a slabí jsou odkládáni do státních sociálních zařízení. Když pohlavní aktivita přestane sloužit k plození dětí a stane se pouhou zábavou, padají zábrany vůči jiným možnostem sexuální aktivity: homosexuální styk, pedofile, bestialita, nekrofile, ... zdánlivě soukromé záležitosti, za které společnost platí rozpadem vztahů a rodin a vysokými výdaji v sociální sféře.Syntetický estrogen je Světovou zdravotnickou organizací zařazen do první kategorie karcinogenních látek. Má i další vážné vedlejší zdravotní účinky. Tělísko je též
nebezpečné. Každý lék by byl za takových okolností stažen z trhu, ale antikoncepce jako posvátná kráva sexuální revoluce je nedotknutelná. K tomu přináší farmaceutickým společnostem obrovský finanční zisk. Zdravotní pojišťovny na ni paradoxně klientkám přispívají, ačkoliv není dost peněz
na potřeby vážně nemocných pacientů. Tolerovaná pornografie přilévá olej do ohně, a ateistická sexuální výchova, ve které je propagace antikoncepce podstatným prvkem, systematicky svádí dětí
k promiskuitě.Celý tento vývoj zaviněný antikoncepční praxí národu a státu neprospívá. V zájmu státu musí být zdraví, produktivní občané, dostatečná porodnost a funkční rodiny, které vychovávají své děti a opatrují své slabší členy a staré rodiče. Co má stát v takové situaci dělat? Měl by antikoncepci zakázat! To je ale v praxi nemožné. Kdyby byla politická vůle, mohl by stát přistupovat k věci jako ke kouření – upozorňovat na nebezpečí antikoncepce, eliminovat její propagaci, její podporu pojišťovnami a propagovat přirozené metody regulace početí, které jsou zdravé, bez negativních následků a vysoce spolehlivé pro lidi s opodstatněnými důvody oddálit nebo se vyhnout početí. Ale i to je velmi nepravděpodobné. Antikoncepce se zatím stala neodmyslitelnou součástí moderního způsobu života. Média ji silně propagují. Ve světovém měřítku agresivně propagují antikoncepci a potraty OSN a Světová zdravotnická organizace. Jakákoliv pomoc rozvojovým zemím je vázána na jejich přijetí. Nejde o pomoc ženám, ale o omezení světové populace.
Jediná světová organizace, která se svým učením důsledně staví proti antikoncepční mentalitě, je katolická církev. Mnoho jejích vedoucích (biskupů a kněží) sice raději mlčí, protože nechápou závažnost problému a nechtějí provokovat své farníky, ale někteří nemlčí, a v tom je naděje, že se věci časem pohnou správným směrem.