Josef Tuček
Ono se řekne – vzpomínej na své pocity před půl rokem, protože už nejezdím, ale pokusím se o to. Jedná se o mé pocity zachovat PPR v naší rodině.
Člověk celé dny seděl za volantem a snil o tom, jaké „to“ bude doma, až přijede. A kolikrát snil ve dne i v noci při čekání na parkovištích. Dost námětů o tom přemýšlení dávaly i děvy, ať lepé či nikoliv, co stály okolo silnice ve dne i ty, co nás budily v noci. To člověk přijel „nadržený“ domů a doma nahlédl do tabulky a zjistil, že nic! Celá vysněná bublina byla pryč. A já se musel…
Marcia zavolala s otázkou týkající se PPR. „Pro nás to prostě nefunguje.“ Nezdálo se mi to, ale chtěl jsem vědět víc. „Povězte mi, co tím myslíte.“ „No, máme z toho 5 dětí.“ Mé podezření zůstalo, ale snažil jsem se o laskavý přístup.