V apoštolátu pro čisté manželství jsme zvyklí na kritiku od nevěřících i věřících, že je prý metoda nespolehlivá a vyžaduje hrdinskou abstinenci, jakou od normálního člověka, především pořádného chlapa, nelze realisticky vyžadovat. Slyšíme také, že je jen pro „hluboce věřící“. Proti tomu bych se odvážil tvrdit, že i nevěřící ženy mívají normální cykly; je to věc biologie, nikoli víry. A muž se ukazuje jako „pořádný chlap“ právě tím, že se cvičí v kázni a schopnosti sebeovládání; nechová se jako malé dítě, které musí všechno mít hned.
Někdy ovšem musíme čelit kritice z druhé strany. Někteří tradiční věřící mají tendenci tvrdit, že manželé mají mít tolik dětí, kolik jim Pán Bůh dá. Někteří dokonce tvrdí, že jsou přirozené metody zlé, a ti, kdo je praktikují, nejsou schopni oběti, protože odmítají přijímat větší počet dětí. Impulzem k mému článku je vyjádření Michala Semína v článku „Obětuj všechno, co děláš“. Píše: „Z literatury PPR a ze své účasti na kurzu PPR před lety, si nevybavuji žádné specifické údaje o explicitních lékařských, sociálních nebo ekonomických podmínkách, za kterých se smějí manželé radovat z manželského aktu s očekávanou neplodností tohoto konkrétního aktu.“ (1) Pamatuje si správně na náš kurz. I když povzbuzujeme účastníky, aby měli větší rodiny, nikdy si nedovolujeme vnucovat přesné pokyny. Michal Semín to neuslyší ani od žádného papeže. Důvod je jasný: je tisíc podmínek, které by mohly mít vliv na rozhodnutí, jestli manželé mají právě docílit nebo předcházet početí. Je to jejich osobní zodpovědnost před Bohem. Nelze stanovit všeobecné podmínky odpovídající všem možným situacím.
Semínovi mají zatím devět dětí. Mám z toho radost. Taková velká rodina vyžaduje značnou míru obětavosti, hlavně od manželky – vždyť je to právě žena, kdo ty děti nosí, porodí, kojí a v prvních letech se o ně převážně stará. Kéž by bylo víc takových početných rodin! Byly by požehnáním pro církev a národ. Jedenáct učitelských párů české Ligy má dohromady 50 dětí – trojnásobek smutného průměru českého národa a Evropy celkově. Nevedeme statistiku o ostatních členech Ligy, ale manželé Rhombergovi, oba lékaři, provedli v roce 2008 studii rodin z organizace Dr. Rötzera z německy mluvících regionů Rakouska, Německa, Švýcarska a Itálie. Zjistili, že tyto rodiny měly v průměru více než tři děti, což je víc než dvojnásobný průměr celkové populace.(2) Je zřejmé, že praxe přirozených metod zvyšuje touhu po dětech.
Některé rodiny jsou bezdětné nebo malé, ale nemusí to být známkou sobectví. Narůstá problém neplodnosti. A jaká je to bolest! Snažíme se v našich kurzech pomáhat i těmto lidem k vytouženému dítěti. Ani manželé s jediným dítětem nemusí být sobečtí. Jedna známá byla v této situaci, protože ji komplikace při porodu nechaly neplodnou. Jednou mi psal muž, že už několik let neměli s manželkou styk, protože jí lékaři „do budoucnosti silně nedoporučují těhotenství“. Přiznává, že je to pro něj někdy hodně těžké a žádá o radu. Myslím si, že tento člověk ví, co je oběť, a je ochoten ji přijímat. Radil jsem mu používat STM se zpřísněnými pravidly a nabízel jsem pomoc s hodnocením záznamů, což přijal.
Manželské objetí není pouze zdrojem radosti nebo zábavy, jak by nám chtěl namluvit nevěřící svět, ale nejhlubším vyjádřením manželské lásky, jejich vzájemného sebedarování a přijímání. Tím se buduje láska a stabilita manželského vztahu, tak důležitá pro dobro dětí. Někteří tradiční katolíci kritizují Druhý vatikánský koncil a všechno, co se dělo v církvi po něm, včetně encykliky Humanae vitae. Je však nutno se dívat na tuto encykliku v jejím historickém kontextu. Vyšla krátce po uvedení revoluční „zázračné pilulky“ na trh. Celý svět včetně mnohých katolíků a dokonce většiny členů komise, kterou Pavel VI. pověřil úkolem vypracování základů pro encykliku, očekával, že papež změní učení církve a povolí pilulku. Pavel VI. ale potvrdil tradiční učení církve. Jak se někdo vyjádřil: „Duch Svatý ho k tomu dokopal.“ Encyklika vzbudila bouřlivou reakci. To se dalo od světa očekávat. Horší bylo, že ji také odmítli mnozí katoličtí teologové a duchovní. Biskupské konference Německa, Rakouska a Kanady vydaly prohlášení, že se věřící mohou řídit v té věci podle svého svědomí, jinými slovy, že učení encykliky mohou ignorovat. Byla to tak veliká vzpoura, že se dá srovnat s hnutím ariánů ve 4. století. Ještě jako evangelík ve Skotsku jsem se shodoval s katolickými přáteli v tom, že je v dnešní době přijetí učení Humanae vitae testem pravověrnosti. Tento dokument byl a dosud je majákem pravdy v bouři sexuální revoluce. Ovocem neposlušnosti vůči němu jsou rozbité rodiny, odmítání dětí, vymírání národů a konečně i eutanázie a homosexualismus.
Učení Humanae vitae není nové; potvrdilo to, co církev vždy učila, včetně toho že je pro manžele legitimní spojit se v manželském aktu v době, ve které lze očekávat, že nebude počato dítě. Cituji: „Ani se nesmí říci, že by jednali proti přirozenému řádu ti manželé, kteří svého práva používají způsobem správným a přirozeným, i když nemůže vzniknuti nový život z přirozených příčin, tkvících v době nebo v některých závadách.“ (Casti connubii 60, 1930). První zmínkou tohoto učení byla asi odpověď Posvátného penitenciáře na dotaz francouzského biskupa: „Věřící manželé, opírající se o mínění zkušených lékařů, jsou přesvědčeni, že je více dnů v měsíci, ve kterých u ženy nemůže dojít k početí. Mají být znepokojováni ti, kteří užívají manželství výlučně v tyto dny, mají-li spravedlivý důvod k abstinenci od manželského aktu?“ Odpověď: „Není nutné je znepokojovat v této věci, jen když nekonají nic, co zabraňuje početí.“ (1853!)
Od té doby tedy, kdy se lidé domnívali, že mohou poznat neplodné doby ženského cyklu, bylo užívání manželství v těch dnech církví uznáno. Kdyby to tak nebylo, nesměli by manželé užívat manželství ani v jiných jistě neplodných dobách, např. v době těhotenství nebo po menopauze. Je to na manželech, jestli chtějí žít pohlavně bez omezení a přijímat „všechny děti, které nám Pán Bůh dá“. I pro takové je ale moudré používat způsob omezení porodů, který Stvořitel zabudoval do organismu ženy, aby se nevyčerpala, totiž ekologické kojení. Je to ideální druh péče o dítě a prodlužuje přirozenou neplodnost po porodu. Liga je ve svých kurzech cíleně propaguje. (3)
Je to chvályhodné, že chtějí někteří manželé přijmout na sebe oběť velké rodiny. Neměli by však pohrdat těmi, kteří se z různých důvodů, které považují za dostatečně vážné, rozhodují pro menší rodinu a přitom jsou ochotni přijímat jinou oběť – oběť periodické zdrženlivosti. Pro některé je to malá oběť, když je žena zdravá a má pravidelné cykly. Pro jiné – kvůli složitějším nebo vážnějším situacím – může jít o velkou oběť.
Oběti jsou různé, a lidé, kteří na sebe berou oběti, jsou různí. Oběť, která je pro někoho lehká, může být pro jiného člověka těžká. Svět kolem nás považuje všechny oběti za nesmyslné, a i křesťané jsou tím ovlivněni. Zvláštním trnem v oku je pohlavní zdrženlivost těm, kdo nás chtějí přesvědčit, že jsme jako zvířata neschopná sebe- ovládání. Účastníci kurzů Ligy jsou sice většinou křesťané, ale mohou mít v této oblasti zmatek. Prvním cílem je tedy představit jim spolehlivou přirozenou metodu tak, aby ji přijali a nedopouštěli se hříchu antikoncepčního chování, které mívá tak často katastrofální dopad na manželství. Pak někdy svobodně a radostně přijmou více dětí než si původně představovali.
David Prentis
Odkazy:
1) The Fatima Crusader, Winter 2013, „Make everything you do a sacrifice“, str. 40, můj překlad.
1) The Fatima Crusader, Winter 2013, „Make everything you do a sacrifice“, str. 40, můj překlad.
2) citováno v Eisl M., Laun A., Die Dynamik der Liebe (Dynamika lásky), Salcburk, 2011, str. 80.
3) Sheila Kippleyová, Sedm zásad ekologického kojení, Matice cyrilometodějská, 2012.