Každá desátá žena v Česku trpí leidenskou mutací. Hormonální antikoncepce je pak pro ně smrtící. Problém je, že ženy to nevědí. Lékaři totiž obvykle žádná vyšetření nedělají. A podle VZP se žádná změna směrem k plošnému testování žen u gynekologů nechystá.
Evropou se jako lavina šíří vlna žalob kvůli hormonální antikoncepci. Němečtí právníci už některé žaloby řeší u soudu, na začátku ledna padla první žaloba i ve Francii.
Když MF DNES minulý týden popsala, co touto žalobou spustila pětadvacetiletá Francouzka Marion Laratová, která ochrnula kvůli hormonální antikoncepci, vyvolalo to obrovský ohlas i u nás.
Česko možná nezůstane pozadu. Neurologovi Jiřímu Neumannovi se ozval první český právník, který pracuje na podání podobné žaloby. Proč právě jemu? Neumann totiž u nás jako první zkoumal a ve své studii popsal, že nevyjasněné mrtvice mladých žen, kterých v posledních letech nápadně přibylo, mají jeden společný jmenovatel: všechny braly hormonální antikoncepci.
Ostatně: je to jen týden, co zemřela nadějná olomoucká volejbalistka, chvíli před svými třiadvacátými narozeninami, a to na plicní embolii. Ta je spolu s mrtvicí druhý nejčastější důsledek toho, že mladé ženy začnou brát hormonální antikoncepci, aniž by tušily, že mají poruchu srážlivosti krve, a tudíž vysoké riziko ucpání cév sraženinou.
Takových žen je v Česku celých deset procent, tedy každá desátá riskuje spolu s antikoncepcí smrt nebo ochrnutí. To proto, že u žen s touto poruchou se až stonásobně zvyšuje riziko vzniku sraženiny a ucpání cév, a to se v kombinaci s hormonální antikoncepcí ještě dál násobí. Takže prognóza, že člověk skončí jako pacient s mrtvicí nebo s plicní embolií, je téměř jistá.
Problém je v tom, že lékaři na toto riziko mnohdy nemyslí. A to ani tehdy, když gynekologové mladým dívkám předepisují hormonální antikoncepci poprvé. Jako v případě Jany, která právě odchází z práce, mimo jiné proto, že ji po mrtvici špatně zvládá.
"Mně se to stalo loni v květnu po desetiletém braní antikoncepce. Dostala jsem mrtvici a až v nemocnici přišli na to, že mám v krvi leidenskou mutaci. K tomu ještě další autoimunitní onemocnění a šup, jízdenku do pekla jsem měla koupenou," vypráví teď už bývalá novinářka.
Vyběhla schody a udělalo se jí divně
"Měla jsem jet na tiskovou konferenci, byl to pracovní den a byla jsem doma. Stalo se to po ránu, asi v 8 hodin. Poté, co jsem vyběhla schody do 4. patra, se mi udělalo zvláštně divně. Šla jsem si raději lehnout s tím, že to přejde. Nepřešlo, ležela jsem na posteli, hlavou mi probíhaly zvláštní obrazy a cítila jsem podivný klid. Pak mi do toho zazvonil mobil (maminka), což mě vyburcovalo. Doplazila jsem se k mobilu, jaksi jsem namačkala zmeškaný hovor a zavolala jsem jí zpět. Levá ruka nefungovala, tak jsem použila pravou.
Samotnou mě vyděsilo, jak hrozně jsem mluvila, tedy spíš vydávala zvuky. Zvládla jsem ano, ne a zle. Mamka si vzala u sebe doma klíče od mého bytu a dorazila honem za mnou. Pak mi zavolala záchranku a už jsem jela do nemocnice. Bylo to asi hodinu od té doby, co se mi udělalo zle, takže uf. Pomoc přišla včas, neochrnula jsem, ale následky mám, hůř třeba ovládám ruce," popsala Jana.
Nejvíc ji naštvalo, že i když za těch deset let, co brala prášky, třikrát změnila gynekologa, ani jeden jí nikdy žádné testy nedělal, nanejvýš se spokojil s otázkou na rodinnou anamnézu, kterou má poměrně bezproblémovou. "Nejhorší bylo, že mi pak v nemocnici v podstatě vynadali, jak to, že beru prášky, když mám leidenskou mutaci. Jako bych za to mohla. Jak jsem měla vědět, že jsem nemocná? Gynekologové mě nevarovali, že je něco takového vůbec možné," říká smutně.
Což bohužel potvrzuje i gynekoložka Helena Fousková z ostravského zařízení GynordPlus. "Je vážně problém, že se na to kašle. Ptám se třeba pacientek, co je nového, a ony říkají, měla jsem mrtvičku... Říkám: Cože?! Ve 40 letech? A co dál? A ukazuje se, že dál nic. Nikdo je nevyšetřil. A to je špatně, to riziko, že to pro ně pak třeba při letu na dovolenou skončí osudově, je obrovské," říká gynekoložka.
Patří k těm několika málo gynekologům, kteří testy na leidenskou mutaci všem ženám doporučují, byť si je musí samy zaplatit.
"Stojí to 950 korun, celý set posíláme ženám ke stěrům z vnitřní části tváře až domů, a za tu jistotu to stojí. Výsledky jsou doživotní a často znamenají další léčbu," vysvětluje lékařka. "Jistě, leidenská mutace není jediná porucha srážlivosti krve, těch je víc, ale tato se na ucpání cév sraženinou podílí z celých 95 procent," doplňuje gynekoložka. Pokud by chtěl někdo stoprocentní jistotu ohledně antikoncepce, musel by projít komplexním genetickým vyšetřením na takzvané trombofilní stavy, a to stojí okolo tří tisíc korun.
"Pro ženy je však obzvlášť důležité znát, zda nemají právě leidenskou mutaci, protože pokud ano, nejenže nesmějí antikoncepci, ale budou mít problém donosit dítě," upozorňuje Fousková.
Jenže tato nemoc si nezasedla jen na ženy. Trpí jí i muži. Příkladem je zpěvák Janek Ledecký, který ji zdědil po otci a jeho děti ji bohužel mají taky. "Ze zákona bych povinně testoval všechny pokrevní příbuzné těch, u nichž se leidenská mutace prokázala. Ušetří to zdravotnictví dost peněz na léčení následků mrtvic a embolií," říká.
Test na leidenskou mutaci platí zdravotní pojišťovny jen tehdy, pokud je vážné podezření, že nemoc člověk zdědil: když matka nebo otec měli trombózu nebo když měl někdo z rodiny mozkovou příhodu, tedy mrtvici, ve věku mladším padesáti let. A podle Jiřího Roda ze Všeobecné zdravotní pojišťovny se žádná změna směrem k plošnému testování žen u gynekologů nechystá.
Sami výrobci léků se brání, že samotná antikoncepce za mrtvice a úmrtí žen nemůže. "Poměr přínosů a rizik zůstává pozitivní, za předpokladu, že lék je předepsán se zvážením kontraindikací uvedených v příbalovém letáku," říká mluvčí firmy Pfizer Pavel Mazan a přehazuje tak míč zpět právě ke gynekologům. "Při předepisování musí být zváženy potenciální rizikové faktory tak, aby byla vybrána nejlepší pilulka pro každou ženu," dodává.
Jenomže gynekologové jsou často zvyklí recepty na antikoncepci vypisovat automaticky a bez otázek. Dokud se o nebezpečí, které možná skrývá jejich tělo, nezačnou ženy samy zajímat a ptát se, sotva se na tom něco změní.
Zdroj: Mladá fronta Dnes; 15.1.2013
Autor: Lenka Petrášová