(Tento text je shrnutí dvou dopisů od Ephraima Lukonga, vedoucího LPP v Kamerunu)
Již měsíc procházíme těžkou životní zkouškou. Theresia je předsedkyní Misijní a pastorační rady a já jsem byl určen jako jeden z pracovníků pro záchranu katolických škol v naší farnosti. Tyto dvě pozice nás zavazují k návštěvám v rodinách, aby poslaly své děti zpátky do školy. Stejně jako náš biskup jsme naprosto přesvědčeni, že to je správné. Z toho důvodu byl však náš dům podpálen vandaly, lidmi zodpovědnými za školní bojkot s cílem rozdělit frankofonní a anglofonní část země.
Potěšila nás rychlá reakce naší malé…
Na konci augusta som bol oslovený redaktorkou konzervatívneho denníka Postoj, aby som sa vyjadril k otázkam, ktoré ju zaujímali v súvislosti s prípravou článku
Výbor OSN pre ľudské práva chce v medzinárodnom práve drasticky prekrútiť definíciu práva na život na právo na potrat a asistovanú samovraždu. Hoci článok 6 Medzinárodného paktu o občianskych a politických právach uvádza: „Každá ľudská bytosť má právo na život,“ výbor navrhuje taký výklad práva na život, ktorý de facto znamená uvalenie povinnosti legalizácie potratov a asistovanej samovraždy.
Je to už dost dlouho, co jsme spolu naposledy komunikovali. Daří se nám fyzicky dobře, ale psychicky nás politická situace v naší zemi hodně trápí. Když nenávist potlačí lásku, nemá společnost pokoj. A to je přesně to, čím v Kamerunu procházíme. Ať už jsme anglofonní nebo frankofonní, jsme přece Afričané a děti Boha, který nám dal naši kamerunskou zemi zadarmo. Prosíme, modlete se za nás a náš národ. Nevíme, jak bude vypadat politická situace 1. října 2017. Ovšem Bůh má všechno v rukou, a nám nezbývá než se modlit.