Po 15. letech se konal znova světový kongres PPR. Pořádala ho organizace pro PPR z Milána. Chtěl jsem představit Ligu v mezinárodním kontextu a upozornit na rozhodující vliv antikoncepce a PPR na stabilitu manželství a rodiny.
Dalším důvodem k mé účasti byl plán, že by naši spolupracovníci v Kamerunu, Ephraim a Theresia Lukongovi, mohli dostat pozvání do Milána od organizátorů kongresu. Na podzimní konferenci Ligy bylo navrženo využít této jedinečné příležitosti a pozvat je také na jarní konferenci české Ligy, kterou jsme proto rozhodli uspořádat o víkendu před kongresem. Lukongovým však byla víza zamítnuta. Prý nebylo jasné, že by po expiraci víz opustili územi Schengenu, a zvací dokumenty nebyly důvěryhodné. Bylo nepochopitelné, že by odborníci pozvaní jako řečníci na dvě konference svého oboru, nebyli důvěryhodní. Přestože jsme se organizátoři kongresu i já opakovaně odvolali proti tomuto rozhodnutí, nebyli jsme úspěšní. Bylo to velké zklamání pro ty, kdo se zabývají Afrikou, pro nás a hlavně pro Lukongovy.
Z České republiky se kongresu zúčastnili také manželé Lázničkovi za CENAP. Paní doktorka prezentovala svou práci v projektu NaProHelp pro páry, které mají potíže docílit početí. Jde o projekt podobný, ale ne identický s americkým projektem NaProTechnology Dr. Hilgerse. Jeho práci prezentovalo více lidí. Slovenskou ligu zastupovali manželé Dobríkovi (viz přechozí článek). Měl jsem možnost setkat se po prve osobně a pohovořit s panem Michaelem Manhartem, výkonným ředitelem CCL International, ze které naše Liga původně vyšla. Setkal jsem se také s přáteli z INERu, organizace dr. Rötzera.
K svému vlastnímu příspěvku jsem rád vyhověl prosbě Johna a Sheily Kippleyových, abych přednesl jejich příspěvek o ekologickém kojení. Vysvětlil jsem na začátku, že nejsem pouze „ústy“ autorů, ale že propagujeme stejné myšlenky u nás v ČR. Byl to asi typický italský způsob organizace, že mě (i jiným) bylo pět minut před začátkem zasedání řečeno, že máme pečlivě přípravené příspěvky zkrátit z 20 na 15 minut, což samozřejmě nebylo možné rozumným způsobem udělat. Nicméně mě později prosila polská lékařka o kopii tohoto příspěvku.
U vlastního příspěvku na konci dlouhého dne jsem měl zkrátit čas z 15 minut na 10, abychom končili včas v 19.30. Upozornil jsem předsedu, že dveře zavřou až ve 20 hodin a že neuškodí přednášet pár minut navíc, což jsem také prosadil. Po ukončení přišel biskup George Nkuo z Kumba, diecéze Lukongových a řekl nadšeně, že to je konečně „něco pro nás“. Prosil, abych mu poslal příspěvek e-mailem. Ještě o to žádal účastník z Kenyi a paní vedoucí ze skupiny z Kyrgyzstanu. Biskup Nkuo byl jediným biskupem přítomným na kongresu. Oslovil jsem ho již první den a mluvili jsme o Lukongových a jejich práci.
Kongres se konal na půdě univerzity, a příspěvky byly většinou vědeckého rázu. Zdálo se mi, že bylo méně teologických nebo pastoračných příspěvků, ale je také možné, že jsem si nevybral správné přednášky. Běžely totiž tři programy současně. Přestože bylo přítomno mnoho kněží, s vyjímkou neděle nebyla nabídnuta možnost zúčastnit se mše svaté, ani v pátek na slavnost Božského srdce Páně. Sekretářka říkala, že jsou lidé v Itálii zvyklí chodit jen v neděli.
V neděli sloužil mši svatou Msgr. Prof. Livio Melina, předseda Institutu Jana Pavla II. Potom v programu mluvil na téma „Ekologie manželské lásky: které vybrané způsoby přispívají lásce?“ I přes simultání překlad jsem cítil horlivost jeho projevu. Potom jsme slyšeli svědectví rodin z různých zemí, nejen z Evropy, ale i z Afriky a z Asie. Bylo to dojemné ukončení kongresu.
Podle dotazníku, který jsme měli na konci vyplnit se zdá, že se organizátoři chystají pořádat další kongres v Římě v roce 2018 na 50. výročí Humanae vitae. Kéž by církev a společnost do té doby pochopily kritický význam této prorocké encykliky pro svou budoucnost.
David Prentis