Používame cookies. +

143 5Učení katolické církve proti antikoncepci patří pro dnešní svět, dokonce i pro značnou část praktikujících katolíků včetně kléru, k nejméně pochopitelnému. Když přišla na trh v 60. letech  minulého století „zázračná“ pilulka, očekávala velká část veřejnosti, že církev změní své učení o antikoncepci. Vždyť člověk bere různé prášky, a když žena bude brát každý den „pilulku“,  nebude tím ovlivňovat samotný pohlavní akt, ke kterému dojde v jiné době. Proti názoru většiny členů komise, kterou za tím účelem sestavil, rozhodl papež Pavel VI. přece potvrdit stálé učení církve. Proti jeho encyklice Humanae vitae bouřily různé biskupské konference, které radily věřícím, aby jednali podle svého svědomí, jinými slovy, učení encykliky klidně ignorovali.
     Ještě jako evangelíci jsme s manželkou zažili nespokojenost s antikoncepcí a pak požehnání přirozeného přístupu k plánování rodiny. Netušili jsme, že toto rozhodnutí bylo prvním krokem naší cesty do katolické církve. 
     V knížce vysvětluji na základě vlastních zkušeností psychologické mechanizmy, které při používání antikoncepce vedou k zhoršení manželského vztahu a k negativnímu přístupu vůči plození dětí; a jak, na druhé straně, praxe PPR podporuje manželskou lásku a touhu mít děti. Tyto efekty potvrzují statistiky z mé vlasti, Velké Británie, a z České republiky.

David F. Prentis