Radost jen pro muže?
… toto tělo … zmučené … v zápalu našeho sjednocení
tak málo dosahuje chvějivých výšin!
Přitom toužím z celého srdce a všechnu svoji vůli napínám – marně.
Je to, jako motor, který nemůže nastartovat,
nebo snad i naskočí, ale příliš dlouho nabírá otáčky a pak běží naprázdno.
Nenávidím se. Začínám se bát těch nocí, které nás nevedou blíž k sobě!
Jean se zdá být spokojen. Ale je to pravda?
Skrývám před ním svou nespokojenost, stejně mi nemůže pomoci.
Je snad radost jenom pro muže?
Ale k čemu je radost, když nemůže být sdílena?
Napětí ve mně vzrůstá. jak bude dál? Nevím. Ancelle
Tyto verše cituje Ingrid Trobischová ve své knize Radost být ženou pro ilustraci zklamání a bolesti, které mnohé ženy zažívají, když jim není dopřáno zakusit vrcholnou radost aktu lásky. Jiný autor o tom píše prozaicky v číslech: „… asi 25% žen dosahuje plného prožívání sexu teprve kolem 26 až 28 let. … Během prvního pohlavního styku drtivá většina žen orgasmus neprožije. … Během prvních tří měsíců manželského života dosáhlo orgasmu jen 22% dotazovaných žen, do konce prvního roku pak 42%, do pěti let manželství 72% a během deseti let pak 89% žen. Stále tedy zůstává 11% žen, které pocit uspokojení vůbec nepoznaly. Po porodu získalo schopnost prožívat orgasmus 30% žen.“ (Encyklopedie mladého manželství, Moskva 1984). Podobně konstatují i další autoři, ale nenabízejí žádné řešení. Ingrid Trobischová sice ví, že „Orgasmus jistě není předpokladem dobrého manželství. Ale smí a může být ovocem dobrého manželství, ovocem, o které stojí za to usilovat.“ (str. 21). Chce ženy povzbudit, aby se nevzdávaly příliš snadno. Vysvětluje zrání ženské sexuality jako přesun nejintenzivnějšího prožití z oblasti klitoriální do prostoru pochvy. Opírá se přitom o Freudův výzkum.
V této souvislosti upozorňuje na jeden problém dnešních mladých žen, totiž vypěstovanou závislost na klitoriální orgasmus jako důsledek masturbace nebo pettingu – vzájemného dráždění pohlavních orgánů. Pokud se sexualita dívky fixuje na klitoriální orgasmus, nedospívá v plné míře ke schopnosti prožívání vaginálního orgasmu. To ovšem není jediná možná příčina problému. Autorka popisuje setkání s urologem Dr. Arnoldem Kegelem († 1972). Ten pro pacientky, které měly problém udržet moč, vyvinul cvičení pro posílení spodního pánevního svalu (pubococcygeus, dnes často nazýván Kegelův sval). Po několika měsících cvičení se opakovaně stávalo, že pacientky hlásily nečekaný vedlejší účinek terapie – poprve v životě prožily neomezený orgasmus. Problém těchto žen zřejmě spočíval v tom, že měly ochablý pruh svalů, který podpírá pochvu, močový měchýř a konečník. Dr. Kegel zjistil, že u 65% sexuálně neuspokojených žen, které hledaly pomoc (celkem víc než tisíc), došlo po provádění jeho cviku ke zlepšení. Zbylých 35% tvořily ženy s hluboce zakořeněnými afektivními problémy a ženy s těžkými psychickými poruchami.
Návod ke cvičení: „Spodní pánevní sval může být posilován tažením vzhůru, jako kdybyste zkoušeli přerušit nebo zadržet proud moči. Žena trpící malou citlivostí v pochvě, nebo která nemůže prožít orgasmus, by toto cvičení měla provádět pravidelně. Může cvičit šestkrát denně vždy asi pět minut, a to při vykonávání nějaké domácí práce. Nebo může stahy počítat a provádět 300 cviků denně, rozdělených během celého dne do sérií po 50 cvicích.“ (str. 26)
Trénování Kegelova svalu může přinést úlevu i ženám, které trpí bolestmi v kříži po ležení nebo snadno ztrácí moč při námaze či smíchu. Trobischová zmiňuje, že bylo s úspěchem použito i u afrických žen, které byly podle pochybného zvyku obřezány – byl jim obnažen klitoris. Cituje také případ ženy, která po měsíci cvičení zažila orgasmus poprvé ve věku 60 let po 40-letém manželství.
Autorka se také obrací na muže. Upozorňuje na skutečnost, že žena dosahuje orgasmu v průměru až po 5 minutách a 12% žen potřebuje nejméně 10 minut, zatím co muž v průměru méně než 2 minuty. Muž může tedy manželce pomoci jednak tím, že cvičením Kegelova svalu získá větší kontrolu svého údu a potom tím, že se naučí po zavedení údu „nehybně spočinout“ a nechat odeznít první vlnu vzrušení. Oba manželé mohou vychutnat pokoj vzájemného spojení a pak pokračovat spíš jemnými pomalými pohyby. Ženě pomůže více jemný tlak stranou proti stěnám pochvy než pohyby dopředu a zpět.
Oba manželé potřebují při styku pocit bezpečí, prostor a čas. Žena touží slyšet slova lásky, muž chce být uznán a oceněn. „Záleží na ženě, aby svému muži darovala sebedůvěru v jeho schopnost milovat ji a také mu pomohla, aby byl rád mužem, protože se mu podařilo pomoci jí, aby byla ráda ženou.“ (str. 28)
Autorce velmi leží na srdci, aby ženy znaly tyto skutečnosti, za čtení však stojí celá její kniha, která je návodem k přijetí vlastního ženství a jeho plnému prožívání. Kniha vyšla v češtině v nakladatelství Signum unitatis. Je však již zřejmě rozebraná. Můžete-li si ji půjčit od přátel, vřele doporučuji.
