Většina lidí nejspíš nevidí PPR z tohoto úhlu pohledu – totiž být po porodu se svým dítětem jedno. Ale když jsem léta přednášela o přirozených odstupech mezi porody v rámci hnutí pro PPR, byla mým hlavním tématem sounáležitost matky a dítěte – která je klíčovým faktorem k přirozenému určování odstupů mezi porody. Pro matku, která zůstává stále u svého dítěte, je spíše možné kojit podle potřeby. Tato sounáležitost ukazuje také, že dítě potřebuje přítomnost matky stejně, jako potřebuje její výživu. Při ekologickém kojení je tato biologická sounáležitost evidentní. Navíc tento způsob péče o dítě dává matce pocit ocenění. Je pro své dítě nesmírně důležitá, a dítě se vzrušeně pohybuje, když mu nabídne prs. Naopak pláče, když odejde z místnosti. Chce být s ní. To zažívají mnohé kojící matky. Dítě si vytváří velmi silnou vazbu na matku a pak na další důležitou osobu – otce. Níže uvádím poznámky různých matek o vazbě matky a dítěte.

o-o-o-o-o

Můj syn nemá žádný předmět, na který by byl vázán, jen mého manžela a mne. Je opravdu zajímavé sledovat, jak vytváří vazbu k manželovi, teď, když je větší. Dostal k Vánocům komiksovou knížku s Charlie Brownem (Štěstí je jako teplá přikrývka). Příběh je o tom, jak se Linusova babička snaží přemluvit vnuka, aby se vzdal své dečky. V jedné chvíli říká Linus, „Tahle dečka je jedinou skutečnou jistotou, kterou mám.“ Myslím, že to je jedno z nejsmutnějších prohlášení, jaké jsem kdy slyšela.

o-o-o-o-o

Žádné z mých dětí nebylo vázáno na nějaký předmět. Nejblíže, kdy jsme k tomu došli, bylo, když jsem připustila, aby si náš nejstarší cucal palec než jsem kojila podle potřeby. Když naše děti hledají potěšení a pomoc, jdou za mnou nebo za manželem. Když se dívám na jiné děti, vidím, že často mají nějaký předmět (dečku, láhev, dudlík, plyšáka apod.), na který jsou vázány a vidím, že nehledají pomoc u svých rodičů. Když rodiče zakročí, obvykle nasměrují dítě k oblíbenému předmětu. Jednou nějaké dítě nechalo u nás svou dečku, a když pro ni druhý den otec přišel, řekl, že pro ni dítě plakalo a nespalo celou noc.

o-o-o-o-o

Jednou jsem byla svědkem paniky své přítelkyně, když její dcerka křičela a plakala, protože ztratila svůj dudlík. Nepomáhalo nic, co matka dítěti nabízela. Její dítě bylo vázáno pevněji na dudlík než na matku.

o-o-o-o-o

Žádné z našich šesti dětí nebylo závislé na nějakém předmětu jako je deka, plyšák, dudlík apod. Jsem přesvědčena, že byly všechny vázané na mne a na manžela a tak žádný předmět, ke kterému by se upínaly nepotřebovaly.

o-o-o-o-o

Tento způsob péče o dítě (krmení z láhve) se zdá být pro rodiče méně náročný než ekologické kojení, protože potřeby dítěte jsou z velké části naplněny předměty nebo jinými lidmi (nebo ignorovány). Doufám, že moje zkušenost není obecně platná, ale je těžké setřást tu představu o krmení z láhve, když to neustále vidím u přátel a příbuzných. Ve srovnání s tím mám některé nevěřící přátele, kteří se svým přístupem spíše blíží ekologickému kojení a rozdíl mezi těmito rodinami je jako den a noc.

o-o-o-o-o

Sheila: Když byly naše děti malé, rádi jsme stanovali. To bylo něco, co jsme si v té době mohli dovolit. Kojení stanování usnadňovalo. Měla jsem v noci děťátko přitulené u sebe ve spacím pytli. Působila jsem jako dobrovolnice v různých oblastech, chodila na výlety, nakupovala, vyučovala tenis, PPR a kojení, učila děti ve školce zubní hygieně a na střední škole hodiny výchovy k rodičovství, chodila do kostela a naučila se dělat všechno, co jsem chtěla a přitom vždy mít kojence nebo kojené batole u sebe.

Abych nekřivdila matkám krmícím z láhve, jsou i výjimečné matky, které krmí své dítě výhradně samy. Slyšela jsem o jedné takové matce na setkání Mléčné ligy (LLL) v Kanadě. Později své druhé dítě kojila a říkala, že je tak spokojené a klidné, jakoby v domě ani žádné miminko nebylo. Některé matky mne kritizovaly, že tak vychvaluji kojení, protože ony samy měly potíže, ale já jsem prostě vděčná a chci se podělit. Předně jsem hned při prvním těhotenství poznala LLL a tím dostala dobrý začátek. Byla jsem tehdy vděčná za LLL a dva lékaře (gynekologa a pediatra), kteří mne podpořili ve výhradním kojení. Také jsem nikdy nebyla vystavena filosofii „nechte dítě vyplakat“, i za to jsem vděčná. A konečně, kdybych byla udělala s kojením špatnou zkušenost, nikdy bych nenapsalo své knihy. Stále nemohu pochopit, že Církev mlčí o tomto tématu, protože PPR je zmiňováno často, když se diskutuje o církevním učení. Ale v diskusi laických instruktorů PPR je ekologické kojení většinou ignorováno. A přece k výzkumu došlo už v 60. letech 20. století. My jsme publikovali výsledky v r. 1972 a 1989 a Dr. William Taylor zveřejnil svůj výzkum v 90. letech.

Sheila Kippleyová