On a ona – manželé, táta a máma dvou menších dětí.
Ona říká spolupracovnicím:
„Tak nám děti odjely na školu v přírodě. Vyjeli jsme si na pěknou večeři, potom jsem večer oblékla krásnou košilku a ten blbec (míněno manžel) se ani nevzrušil!“
Ona je krásná žena. Vždy dokonalý účes i make-up. Šaty jako ze žurnálu, vynikající image… Mohla by se klidně přihlásit do nějaké soutěže MISS. Jen to její srdce… Čím srdce plné, tím ústa přetékají. Její slova bývají tvrdá, hrubá, vulgární. Jak se vyjadřuje o manželovi, to se nedá ani na papír napsat.
A tak přemýšlím o dvou věcech:
Ta první – o svém intimním životě se mají spolu bavit především ti dva, kterých se to bezprostředně týká. Sdílet své pocity, názory a potřeby v této oblasti je výsadní právo i povinnost manželů. Naši ložnici nesdílím se spolupracovnicemi, kamarádkami ani s kýmkoli jiným. Jedině v případě, že potřebujeme odbornou pomoc, mohu něco po vzájemném souhlasu sdílet i s ostatními.
Ta druhá – zdá se, že pro posílení vzájemného vztahu a intimního soužití manželů není až tak důležité luxusní prádlo nebo postava, ale dobré srdce, vzájemné sdílení a hodně lásky (viz 1Kor 13,1–13). Pane, prosíme Tě, daruj nám všem luxusní srdce…
D.S.
Redakčná poznámka: meno autorky príspevku je členom redakcie známe
