První březnový víkend se uskutečnila duchovní obnova LPP ČR na téma „Duchovní inspirace Písně písní.“ Dům sestřiček františkánek v Hoješíně praskal ve švech. Sjely se rodiny patřící do Ligy pár páru i několik rodin, které s Ligou sympatizují. Rádi jezdíme na konference Ligy pár páru, avšak duchovní obnovy jsme se účastnili poprvé. Moc jsem si neuměla představit, jak proběhne duchovní obnova v takovém množství lidí a zvláště malých dětí. Ale bylo to úžasné!
Pod vedením Marušky Sittové starší děti obětavě a tvořivě pečovaly o děti menší. Kuchaři, mladí snoubenci, se s nasazením a velkým úspěchem starali, abychom měli co jíst. Otec Karel Skočovský nás v šesti promluvách prováděl hlubinami Písně písní a pomáhal nám v ní objevovat skryté poklady.
I když jsem vždy vnímala Píseň písní jako krásnou milostnou poezii, nikdy mě nenapadlo, že by mohla být tak inspirativní pro manželský i duchovní život. Velmi osvěžující byly chvíle ticha při adoracích i každé společné slavení mše svaté. Velký dík.
Jitce a Mirkovi patří velký obdiv a dík za zorganizování celého víkendu. Tvořili sehraný tým, na který jsme se mohli s čímkoli obrátit a jako bonus jsme od nich vždy dostali milý úsměv nebo poděkování i za malou drobnost, kterou jsme třeba přispěli ke společnému dobru.
Postřehy účastníků:
Byl to pro nás objev. Nejedná se o obyčejnou milostnou poezii, u níž je záhadou, jak se stala Božím slovem. Je to jedna z klíčových knih Starého zákona, kterou měli židé vždy ve velké úctě. Mluví řečí, které lidé rozumí, o lásce Boha k židovskému národu, k lidem. O úžasné lásce Boha k člověku, která se zjevuje v lásce muže a ženy. Verše zamilované mohou být krásnou modlitbou člověka k Bohu, mohou nás vést k Bohu blíž, k těšení se na jeho blízkost. Hned druhý verš Písně písní byl prý modlitbou svatého Jana od Kříže před smrtí: Kéž políbí mě polibkem svých úst!… A verše milovaného muže nás ujišťují o věrné Boží lásce. Až se s Bohem setkáme, nedostaneme na to certifikát, ale každý uslyšíme hlas mého milého.
--
Měli jsme o čem uvažovat, i když silentio se příliš nekonalo. Dětí bylo totiž opět víc než dospělých – možnost vzít s sebou na rekolekci děti je docela vzácností.
Do mozaiky postřehů třeba tento: Píseň písní 1,9: Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně by se dnes řeklo asi takto: „Záříš jako lak na mém ferrari, má vyvolená.“ – Kája Mařík st.
--
Vždyť lepší je tvé laskání než víno. Laskání – něžnosti: Jak projevuji lásku Bohu? Projevuji Mu i něhu? Malé projevy něhy živí vztah v manželství i ve vztahu k Bohu. Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice,… Lištičky mohou být malé nevěrnosti podrývající vztah. Co jsou naše nevěrnosti? Čím druhého rozčiluji? – Jana Dýmová
--
Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Kéž bych se každý den probouzela s touto myšlenkou. Něco ve mně jakoby křičí: „Jakže? Ty mě nazýváš svou přítelkyní? Dokonce kráskou???“ Jakoby se to něco chtělo vzpouzet. Mnohokrát o sobě totiž dost pochybuji, mnohé dny si říkám, jak to všechno, co mě čeká, vůbec zvládnu. A že bych sama sebe nazvala kráskou? Zvlášť ve chvílích, kdy se tak opravdu necítím? Ale když Ty sám mi říkáš tato slova, tak pak není nad čím přemýšlet. Pak jí skutečně JSEM. Jsem kráskou, když mě tak vnímáš Ty. Kéž bych si byla vždy vědoma této své krásy, své důstojnosti. Jenom samo toto vědomí mi dodává sílu, že můžu vstát a jít…
Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!… oči tvé jsou holubice… Můj manžel ví, že slova ujištění, zvláště pak slova ocenění nebo pochvaly, jsou pro mě velmi důležitá, že je to pro mě velmi zřetelný projev jeho lásky ke mně. A co teprve, když mě těmito slovy ujišťuješ o své lásce ke mně Ty, Hospodine? Kéž bych si těchto Tvých něžností a láskyplných projevů byla více vědoma. To už bych pak nemusela hledat své štěstí jinde (v touze po úspěchu, v lidech kolem sebe, ve věcech – protože přesně v těchto chvílích se pak podobám samařské ženě, která chodí ke studni, ale stále má žízeň, podobám se milé z Písně písní, která Noc co noc hledala na svém lůžku toho, kterého tolik miluje. Hledala ho, a nenalezla.) Chci však, jako tato milá, když nalezla toho, kterého tolik miluje, volat, a hlavně ŽÍT: Uchopila jsem ho a už ho nepustím,…
Pojď, můj milý,… pojď se mnou, zvu tě do všeho, co mě čeká, do práce (vyjděme na pole) i odpočinku (přenocujeme v keřích), buď se mnou. – Eliška Žáková
--
Odjížděla jsem z Hoješína plná vděčnosti. Asi jsem udělala chybu při přihlašování, na což jsme přišli až těsně před začátkem duchovní obdoby. A děkuji Jitce za odvahu říct: „Dojeďte, nějak to vymyslíme.“ A tak se vracím k myšlenkám, které nám dal otec Karel k 15. verši 1. zpěvu: Jak jsi krásná přítelkyně moje, jak si krásná, oči tvé jsou holubice. Manželství je nejvyšší forma přátelství. Přátelé – dívají se a jdou stejným směrem. Dnes chybí dostatek dobrých přátelství a přátel… Na Hoješíně nám přátelé nechyběli. Bylo nám tam u sestřiček moc dobře. – Mařenka Kolčavová
--
Píseň písní nás nadchla. O. Karel nám ji dokázal krásně rozebrat, fascinuje mě jak „sedí“ na manželství a zároveň i na duchovní vztah s Bohem. Díky za možnost společné adorace a modlitby růžence. Velice obohacující na celém víkendu je společné setkávání mimo hlavní program, kdy můžeme s ostatními páry sdílet svoje zkušenosti a sbírat inspiraci pro náš vztah. PPR vnímáme jako láskyplný životní styl plný úcty jeden k druhému a je skvělé potkat se s lidmi, kteří vnímají partnerský život stejně. – Jana Faltejsková
--
Poznávali jsme duchovní a teologickou hloubku této jedinečné knihy Bible, která Boží lásku k člověku přibližuje ve zpěvu ženicha a nevěsty – a nepřímo tak vyzývá, aby se manželé ve své vzájemné lásce vztahovali k Bohu. Hned druhý verš zdůrazňuje akt políbení jeho trojím vrstvením: Kéž políbí mě polibkem svých úst! Nenápadný stylistický prostředek nejen umocňuje význam tohoto symbolu lásky, ale jeho ztrojením směřuje také k dokonalé Boží lásce Svaté trojice – Otce, Syna a Ducha svatého. K tomu také máme směřovat i my v našich manželských vztazích. Je to veliké bohatství i zodpovědnost zároveň. Pro odlehčení nabídl P. Karel také praktickou poučku: „kvótu“ tří manželských polibků každý den. Někteří účastníci pak uvažovali, zda se jedná o limit minimální, nebo maximální. K tomu se nabízí parafráze dotazu z Matouše 18, 21–22: „Pane, kolikrát mám políbit svou ženu za den? Snad až třikrát?“ – „Pravím ti, ne třikrát, ale až třicetkrát třikrát.“ – Adam Prentis
