Ne, v nadpisu chyba není. Neměla jsem mola šatního ve skříni, měla jsem molu, a to přímo ve své děloze. Strejda Google a zdravotníci vědí… Přihodilo se mi to po zamlklém těhotenství. Jak řekla moje paní doktorka: „To se buňky zbláznily.“
Důležité bylo, abych rok neotěhotněla. To by se mi na plicích a na mozku mohly udělat metastázy. No a o ty jsem stála ještě méně než o ten hmyz ve skříni. Co ale s tím? V takových chvílích ještě víc potřebujeme blízkost toho druhého. Vyhlídka na roční zdrženlivost nebyla tedy nijak lákavá ani pro mě, ani pro manžela. Antikoncepci jsme do našeho intimního života nechtěli pouštět nikdy, tím více teď. Nebylo a není to přijatelné ani pro jednoho z nás. Dokonce i statistika mluvila proti – 8% žen, které v ČR při této diagnóze používá HA, dostanouprávě tyto metastáze. Rozhodně jsem k nim nechtěla patřit. Ani manžel by to nepřipustil.
Měli jsme totiž jednu obrovskou výhodu. Už léta jsme praktikovali při plánování rodiny symptotermální metodu a měli jsme tak neotřesitelnou jistotu, že PPR opravdu funguje. Tak jsme vlastně žili dál jako doposud. Jen jsme pečlivěji vedli záznamy, nepočítali s I. fází, k pravidlům pro III. fázi jsme „pro jistotu“ přidali nějaký ten den navíc (viz. instrukce v učebnici). Však to znáte – když člověku opravdu o něco jde, je ochoten leccos obětovat nebo udělat navíc. A tak nám najednou nevadila delší zdrženlivost, vždyť šlo o život. O to víc jsme se radovali i z těch nemnoha dní, když jsme si svou lásku opět projevovali i tělesným sebedarováním.
A jak to dopadlo? No, dobře. Vždyť teď, po mnoha letech píšu tento článek. Metastázy jsem nedostala, mola šatního ve skříni taky nemám a radujeme se s manželem z každého dne, jehož krásu můžeme společně objevovat a zažívat. A jsme opravdu velmi vděční za to, že LPP existuje a na začátku manželství jsme měli možnost tyto dobré lidi poznat a PPR se od nich naučit.
A tak už jen vzkaz na závěr – když se PPR dobře naučíte, v praxi vyzkoušíte a nikdy necouvnete, bude vám v manželství dobře. Za všech situací. Uvidíte sami…