Papež Jan Pavel II.
Přirozené plánování rodičovství „podporuje proces osvobození a emancipace žen a národů od nespravedlivých programů plánování rodičovství, jejichž nešťastným důsledkem jsou různé formy antikoncepce, potraty a sterilizace,“ řekl svatý Otec 7. prosince 1996 účastníkům kurzu učitelů přirozených metod regulace plodnosti, který zorganizovala Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce. Zde je překlad celého textu proslovu, který papež pronesl v italštině.
Vážené dámy a pánové, milí bratři a sestry,
1) Výzkumné středisko pro přirozenou regulaci plodnosti při Katolické univerzitě, nabízí letos opět kurz pro učitele přirozených metod. Toto setkání je obzvláště významné, protože se koná v 20. roce působení tohoto střediska, který byl nedávno oslaven kongresem mezinárodního významu s příznačným názvem „U pramenů života“.
Při této příležitosti rád znovu vyjadřuji svou vděčnost a uznání pro vaši práci, která je stále lépe přijímána ve společenství církve i v lékařských a vědeckých kruzích.
2) Vědecká platnost přirozených metod a jejich vzdělavatelná efektivnost působí, že jsou ve zvyšující se míře oceňovány lidské hodnoty, které ony předpokládají a posilují, když jsou vyučovány a podávány ve vhodném antropologickém a etickém kontextu podle moudré směrnice vyjádřené v encyklice Pavla VI. Humanae vitae a tolikrát vysvětlované v následných dokumentech učitelského úřadu.
Jejich humanizující povaha je ještě zřetelnější ve světle skutečnosti, že používání přirozených metod vyžaduje znovuobjevení nádherného daru rodičovství, zahrnuje v sobě úctu k přírodě a vyžaduje zodpovědnost každého jednotlivce. Podle názoru mnohých autorit, podporují také úplněji lidskou ekologii, která spočívá v harmonii mezi požadavky přirody a osobním chováním.
V globální rovině podporuje tato volba proces osvobození a emancipace žen a národů od nespravedlivých programů plánování rodičovství, jejichž nešťastným důsledkem jsou různé formy antikoncepce, potraty a sterilizace.
3) Bezprostředněji je však vaše práce cenná a žádaná v každodenním životě farních společenství a v diecézních středisek pro pastorační péči o rodinu a ochranu života. V této věci jsem napsal v encyklice Evangelium vitae že, „Poctivé zamyšlení nad dosaženými výsledky by mělo odstranit ještě hodně rozšířené předsudky a přesvědčit manžele i zdravotní a sociální pracovníky, jak důležitá je v této věci patřičná výchova. Církev je vděčná těm, kteří se za cenu osobních obětí a často zneuznání s oddaností věnují výzkumu a šíření těchto metod a zároveň podporují výchovu k mravním hodnotám, které jsou předpokladem pro jejich využívání.“ (§97)
Přišel čas, aby každá farnost, každá poradna pro rodiny a ochranu života měla k dispozici lidi, kteří jsou schopni učit manželské páry jak používat při rozené metody. Z toho důvodu obzvláště doporučuji, aby biskupové, kněží ve farnostech a ti, kdo jsou zodpovědni za pastorační péči vítali tuto cennou službu a povzbuzovali ji.
V této naději, žádaje Pána, aby neustále doprovázel vaši neúnavnou práci, žehnám vám a s vámi také Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce, jejíž Lékařská fakulta propaguje a podporuje vaši práci, která si zaslouží nejvyšší vážnosti a je v souladu s úkoly a postavením Katolické univerzity.
[L’Osservatore Romano, 22. ledna 1997, str. 2, citováno v In-House Memo (bulletin LPP pro učitele), únor-březen 1997, str. 5]