zlo antikoncepcie        Téměř celý svět si myslí, že Katolická církev je proti antikoncepci, protože vždycky tak byla a není schopna měnit svůj názor. Vždyť autoři Starého a Nového zákona a církevní otcové netušili nic o zázračných možnostech moderního světa. Jenže podstata člověka zůstává nezměněná od dávných dob až do dneška. Když se díváme na Adama a Evu, a konkrétně na Onana, vidíme jako do zrcadla. Podle tehdejších zvyků nebo spíš zákonů měl Onan povinnost vzít si manželku zesnulého bratra, který zemřel bez potomka, s tím že první dítě bude považováno za dítě jeho bratra. Onan by byl mohl ten sňatek odmítnout, i kdyby z toho rozhodnutí měl určitou veřejnou hanbu, ale rodina by jeho rozhodnutí musela přijmout. 
     Nechtěl zplodit dítě, které by nebylo podle zvyků té doby považováno za jeho, ale nebyl proti tomu souložit s Támarou. Chtěl sex bez následků, bez problémů. Měl s Támarou svůj požitek, ale vylučoval případné děti. Chtěl, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Není Onan přece svým způsobem zrcadlem, ve kterém vidíme sami sebe? Požitek chtěl, ale bez nepohodlných následků. Je to samozřejmě lidské a docela pochopitelné. Vůči Támaře ale bylo jeho chování velmi ošklivé a ponižující. Pro ženy té doby a společnosti byly jejich děti celým smyslem a naplněním jejich života.

    Není moderní antikoncepční způsob života stejně ponižující vůči ženám, případně i vůči mužům? Manželský akt má být vyjádřením lásky, to znamená vzájemné úplné darování a přijímání manželů – alespoň do té míry, kterou hříšnost lidské podstaty dovoluje.
     Ale styk s antikoncepcí není vyjádřením lásky; má v sobě prvek odmítání. Svým aktem říká muž ženě: „Já tě miluji, ale odmítám tvou schopnost počít mé dítě.“ A žena říká muži: „Já tě miluji, ale odmítám tvou schopnost zplodnit se mnou dítě.“ Ale co to je za lásku, která má v sobě zabudován mechanizmus odmítání normálního plodu té lásky, totiž dítěte? Takže akt, který má funkci spojování manželů, má v sobě prvek odmítání. Je překvapením, že neustálé opakování takového chování vede často k rozbíjení manželství a k rozvodu?
     A je pak div, že dítě, které je přece počaté, bude odstraňováno?
     A má společnost, ve které jsou manželství tím způsobem ničena a děti zabíjeny, budoucnost?
     Jsme jako David proti Goliáši a máme postupovat s jeho odhodláním a odvahou!

David Prentis