(několik myšlenek z duchovní obnovy, co je pro člověka dané, přirozené, tedy normální)

 

151.2.1Ten, kdo stále uznává, že muž je muž a žena je žena a že manželství je celoživotní vztah mezi mužem a ženou otevřený plodnosti, je člověkem, který ctí vnitřní danost skutečnosti, je rozumný, tedy normální. Uznává totiž to, co je vtištěno do lidské bytosti. Podobá se tomu, kdo zastává pravdivost fyzikálních zákonů.

Proč to můžeme tvrdit?

Za prvé nám to dosvědčují mnozí vědci. V srpnu 2021 vyšel v Učitelských novinách článek sexuologa doc. Zvěřiny s názvem Genderistickou mediální masáží trpí hlavně děti (9/2021). Uvedl v něm, že žijeme v době, kdy se mnozí snaží klasickou rodinu destruovat. Dokonce tvrdí, že to, že se dnes čím dál víc rozmělňuje mužství a ženství, je projev úpadku společnosti, a dodává: „Se třetím pohlavím jsem se nikdy nesetkal.“ V jiném článku, který vyšel na slovenském Postoji, prof. Ostatníková, která se zaobírá neurofyziologií, konstatuje, že každá buňka v těle ví, zda je mužská nebo ženská (3.1.2022). Podobné výsledky přináší čeští manželští psychoterapeuti Trapková a Chvála.

Ten, kdo má dar víry v Ježíše Krista, nalézá i další důvod pro výše uvedené tvrzení: Bible uvádí, že člověk je stvořen Bohem jako muž a žena.

Žijeme v době, která základní normativy lidského života, mimo jiné i stejnou důstojnost muže a ženy, avšak ne totožnost, ale rozdílnost projevu lidství jako mužství nebo jako ženství, odmítá a potírá. Před 100 lety to předvídal Chesterton, který v knize Heretikové uvedl, že přijde doba, kdy povedeme boje za to, co je samozřejmé, „abychom dokázali, že listí je v létě zelené. Budeme bojovat za viditelné divy, jako by byly neviditelné, budeme se dívat na zeleň a nebe s podivnou odvahou. Budeme mezi těmi, kteří viděli a přece uvěřili.“ Tento muž paradoxů si byl vědom toho, že lidé s vírou v Boha pomáhají lidskému rozumu, aby si zachoval svou rozumnost a člověk zůstal člověkem. Současný filozof Hadjadj píše podobně: „Církev má především zjevovat Boha, ale stále více jí náleží prostý úkol opatrovat lidství. Přináší hlavně nadpřirozenost, ale je stále více volána hájit přirozenost. Zpřítomňuje věčnost, ale stále více je zárukou dějin. Je chrámem Ducha, ale stále více se ukazuje být strážkyní těla, pohlaví i samotné matérie.“

Má smysl zaobírat se člověkem jako mužem a jako ženou! Mimo jiné i proto, abychom dokázali být dobrými vychovateli svých dětí. Současný papež František napsal o tomto tématu celá dlouhá pojednání, krásná, hluboká a inspirativní. Je ovšem smutnou skutečností, že tyto jeho myšlenky o mužství a ženství, o mateřství a otcovství, o plodnosti a výchově se většinou neobjevují v médiích na předních pozicích. Je přece třeba vyvolat dojem, že papež František má na mnoho důležitých otázek jiný názor, než jaký je po staletí v církvi. Ovšem, kdo si dá práci a otevře si jeho stati, zjistí, že papež František je pevně ukotven ve víře církve. Kdo chce rozjímat o mateřství a otcovství, nalezne v jeho apoštolské exhortaci Amoris laetitia 5. kapitolu s názvem „Láska se stává plodnou“. Je plná výstižných vět, které povzbudí ženy v jejich povolání k mateřství, ale najde v nich inspiraci také každý muž, který se snaží přijmout úkol otcovství. Dalším textem, který papež František adresuje zvlášť mužům, je list Patris corde o sv. Josefu. Popisuje v něm různé vlastnosti, které potřebuje mít otec, aby splnil svůj úkol.

Nic naplat, každá doba přináší své obtíže, svá rizika. Ta současná je svědkem útoku na rodinu. Jak se vyjádřili všichni poslední papežové, jedná se přímo o útok na člověka a na Boha, protože Bůh je garantem svého stvoření. Tento útok vedou lidé, kteří podléhají různým novodobým ideologiím. Úkolem křesťanů a zvláště křesťanských manželů a rodin je radostně svědčit o kráse Božího stvoření, o důležitosti manželství jako vztahu mezi mužem a ženou, o daru plodnosti.

Mons. ThDr. Jan Balík, PhD.